Style guide - co to je a k čemu slouží

Zbyněk Zelenka

Zbyněk Zelenka

23. 4. 2010

Style guide nebo-li také style manual je v podstatě příručka pro používání speciálních pravidel ve vytvářených dokumentech - jak z hlediska textového obsahu, tak i celkového vzhledu.

Style guide bývá vytvořen zpravidla pro konkrétní firmu, konkrétního dodavatele (např. dodavatele překladů nebo tvůrce webu), zákazníka nebo cílového čtenáře. Může mít různou podobu podle účelu použití.

V tomto příspěvku se zaměřím na style guide určený všeobecně pro firemní autory, kteří vytvářejí technickou, marketingovou nebo obchodní dokumentaci, a také na některá specifika, která by měl zahrnovat style guide pro překladatele nebo překladatelské agentury.

Je velmi důležité, aby byl style guide používán v první řadě všemi autory textů ve zdrojovém jazyce (tj. v jazyce, ve kterém se texty vytvářejí) a aby byla stanovena také pravidla pro jednotlivé cizí jazyky, do kterých se dokumentace překládá.

Pokud tato pravidla existují a jsou dlouhodobě autory používána, potom mohou být všechny zdrojové dokumenty jednotné. A je-li toto zajištěno, mohou být následovně jednotné i překlady do cizích jazyků. Při nich je potom možno použít CAT nástroje, a tedy zlepšit kvalitu, zvýšit rychlost překladů a snížit jejich cenu.

Při velkém objemu firemní dokumentace může být ušetřen (nebo také promrhán) poměrně významný objem finančních prostředků - hlavně při provádění korektur a stylistických úprav.
      Ukázka style guide společnosti Microsoft

Style guide obvykle zahrnuje pokyny:

  • pro používání schválené speciální firemní terminologie ve všech používaných jazycích včetně povolených slangových výrazů nebo standardních frází (slovník nebo překladatelská paměť bývají obvykle samostatnou částí, na kterou se style guide odkazuje), začít je možno již samotným názvem firmy - povolenými variantami názvu, např. Agentura Zelenka x agentura ZELENKA x společnost ZELENKA, nebo obecnými slovy jako klient x zákazník, client x customer,
  • pro používání referenčních materiálů - jak při tvorbě dokumentů, tak i při jejich překládání, odkazovat by se ale měl jen na ty dokumenty, ve který je použita odsouhlasená terminologie,
  • pro používání konkrétních slovníků nebo pravopisných pravidel,
  • jak používat (případně tvořit nebo aktualizovat) slovník nebo překladatelskou paměť,
  • co se nemá překládat,
  • pro výslovnost, pokud se záměrně liší od standardních pravidel, např. Student Agency [agency] x [eidžnsy],
  • pro používání obchodních značek, firemních názvů nebo funkcí,
  • pro formátování textu (velikost, barva a druh písma - fonty, zarovnání textu a jeho odsazování, jeho rozdělení do odstavců, psaní nadpisů, celkový vzhled a uspořádání textu),
  • pro používání firemního loga nebo loga certifikátů, v tomto případě stačí odkaz na CIM (corporate identity manual) - pokud jej má firma vytvořen,
  • pro používání, psaní a překládání zkratek (včetně vysvětlení jejich významu),
  • pro psaní čísel a jejich umísťování v tabulkách, psaní dat, měn, jednotek (míry, váhy apod.),
  • pro psaní malých a velkých písmen (v nadpisech, při vykání, po odrážkách, v buňkách tabulek apod.)
  • pro používání speciálních symbolů, mezer, pomlček, spojovníků, teček,
  • jaká kontrola pravopisu (spelling) má být použita, např. UK nebo US,
  • jaká délka vět má být upřednostňována,
  • jaký má být maximální počet znaků ve stanoveném poli nebo o kolik procent smí být překlad delší, aby se vešel do daného pole,
  • jak podrobně se mají určitá témata popisovat a do jaké hloubky rozebírat,
  • kdy má být používán spíše činný rod a kdy trpný,
  • pro konkrétní stylistiku definovanou pro určitého koncového čtenáře,
  • pro kompozici - některá slova mohou být při vytváření pro reklamní účely záměrně komolena, např. „angličtinkování“, případně pro účely importování textu z/do databází může být spojeno více slov dohromady, např. „GroupName“,
  • pro používání záhlaví a zápatí,
  • pro používání abecedních seznamů (indexů).

Tento seznam není vyčerpávající. Některá z těchto pravidel mohou být podrobně rozpracována, některá úplně vynechána, jiná přidána. Variant je mnoho. V příručce může být uvedeno, „čemu se má dát přednost“, „co je pouze přípustné“ nebo „co je zakázáno používat“ apod.

Jde ale především o to:

  • aby stanovená specifická pravidla, byla používána jednotně v celé technické a obchodní dokumentaci, tzn. aby je měli k dispozici všichni ti, kdo ve firmě nebo externě tuto dokumentaci vytvářejí, aktualizují nebo publikují, a také ti, kdo ji překládají,
  • aby tato pravidla používali autoři dokumentace kontinuálně pro určitý typ již zveřejněných dokumentů nebo i kontinuálně pro určitého konkrétního zákazníka (nebo cílového čtenáře),
  • aby se nemusel každý dokument vždy speciálně kontrolovat, zda tato pravidla byla použita.

Style guide by měl obsahovat samozřejmě jen ta pravidla, která nejsou v obecných pravopisných pravidlech. Měl by být také průběžně zdokonalován a aktualizován.

Pokud je style guide ve firmě správně používán, potom budou všechny materiály přehledné, čtivé a přesné a účinnost marketingových textů bude větší. Firma se bude lépe prezentovat a bude mít méně práce jak s tvorbou textů, tak i jejich překlady a následnými opravami.

Jednoduše řečeno: MÉNĚ STAROSTÍ A VÍCE UŠETŘENÝCH PENĚZ.

Jen vteřinku, prosím

Abyste tu pohodlně našli vše o našich jazykových službách, používáme nezbytné soubory cookies. Když povolíte i ty marketingové, občas na vás někde vyskočí naše reklama. :-)

Zjistit víc o ochraně osobních údajů na našem webu