Jak je důležité být v podnikání (i životě) sám sebou

Roman Zelenka

Roman Zelenka

19. 1. 2019

Nedávno jsem se probíral staršími složkami s fotografiemi a materiály naší firmy. Bylo to takové hořkosladké vzpomínání, obzvláště když jsem viděl, jakým způsobem jsme se prezentovali.

Výše uvedený obrázek to dokumentuje velmi dobře.

Fotografie vlevo vystihuje způsob, jakým jsme se tehdy chtěli prezentovat. Sako a kravata. Strojený úsměv. Pozadí s Pražským hradem (přitom to ani ve skutečnosti žádná Praha nebyla, jen fotografické pozadí, a já navíc ani nejsem z Prahy, ale ze Zlína). Udělali jsme to tak, protože jsem slýchal „takhle to dělají všichni ostatní“.

Ten obrázek napravo lze slovy popsat stěží; to, co na něm však vidím, mi dodává sílu a energii. Uvolněná atmosféra, žádné sako ani kravata. S mou sestrou a dalšími kolegy se snažíme pomáhat lidem a upřímně se přitom smějeme. Tohle jsem ten skutečný já.

Když jsem se zamyslel nad tím, jak moc se tyto dva přístupy liší a o kolik spokojenější teď jsem, napadlo mě:

Proč tohle nedělá víc lidí? Proč máme takový strach být sami sebou v tom, jak přistupujeme k podnikání?

Pamatuji si, že moje rozhodnutí prezentovat se "uměle a uhlazeně" vycházelo ze strachu ze dvou věcí: že se mi nepodaří zaujmout některé potenciální zákazníky, dodavatele nebo zaměstnance, a že přijdu o ty, které jsme už měli.

Ten strach byl zbytečný. Jakmile jsme se začali prezentovat takoví, jací skutečně jsme, atmosféra se v našich kancelářích dramaticky zlepšila.

Stručně: ano, je to těžké, a ano, rozhodně to stojí za to.

 

Lajky versus láska

Ten první se týká našeho marketingu na sociálních sítích.

Když jsme s využíváním sociálních sítí začali za účelem náboru nových zaměstnanců, snažili jsme se být přitažliví pro co nejširší okruh lidí. Spoustu článků o tom, jak báječný je náš tým, jak skvělé je s námi spolupracovat a tak dál. Na sociálních sítích je velmi snadné nechat se chytit do téhle "líbivé" pasti.

Že to nebude to pravé ořechové, jsme pochopili ve chvíli, když lidé ve firmě začali říkat, že tento druh komunikace neodráží transparentnost a upřímnost, kterou jako firma vyznáváme.

A byť se nám začalo hlásit hodně lidí, jen málo z nich s námi souznělo – a to našemu personálnímu oddělení znesnadňovalo hledání těch pravých. Vlastně se ani nebylo čemu divit – ta image, kterou jsme navenek vykreslili, neodrážela to, kým jsme byli ve skutečnosti. Proto k nám mnozí uchazeči přicházeli s určitými očekáváními, která jsme nemohli naplnit. Nebyli jsme to my.

Náš současný přístup k sociálním sítích spočívá v tom, že jsme otevření, upřímní a uvolnění. A máme radost z výsledků, které to přineslo. Kvalita uchazečů se výrazně zvýšila a ti, které si vybereme, se u nás hned od začátku cítí lépe.

Celý tenhle proces mě přesvědčil o tom, že v žádném případě nejde o to, dostat se k co největšímu počtu lidí nebo mít co nejvíce lajků. Jde o to být sám sebou a nechat ty správné lidi, aby k vám přišli sami.

Bílá velryba (jen se šťastnějším koncem)

Loňský rok mi nabídl výzvu, jaké jsem ve svém profesionálním životě ještě nikdy nečelil. Konečně jsme získali jednoho velkého klienta. Klienta, o kterém jsem vždy snil. Šlo o jednoho z největších výrobců automobilů na světě (prestiž, skvělé reference, spousta zakázek). Po nějaké době jsme ale přišli na to, že způsob práce této společnosti pro nás není to pravé.

Měli jsme tedy na výběr: buď změnit způsob, jakým pracujeme my, což by – stručně řečeno – poškodilo vztah s našimi překladateli a přetížilo by to naše projektové manažery, nebo nechat tohoto „klienta snů“ jít. Nechali jsme ho jít. Nebudu vám lhát: bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí, které jsem ve svém životě musel udělat. Ale podstatně mi ho usnadnil fakt, že můj tým za mnou stál.

Místo toho, abychom spolupracovali s tímto jedním klientem, máme pět menších, s nimiž skutečně můžeme být sami sebou. Naši obchodní zástupce za nimi jezdí rádi, protože mohou jednat přirozeně, otevřeně a transparentně. Projektoví manažeři vědí, že mohou zaručit vysokou kvalitu a naši překladatelé oceňují, že mají zajímavé a lépe placené zakázky.

Odnesl jsem si z toho velké ponaučení: žádný klient nestojí za to, abyste kvůli němu obětovali své hodnoty, bez ohledu na to, jak je renomovaný či velký.

Východ slunce, nikoliv tlačítko vypínače

Přechod vaší společnosti k větší autenticitě není nic, co by šlo zařídit přes noc. Vlastně bych vám ani nedoporučoval, abyste jej provedli tak rychle. Náš přerod začal před několika lety, stále na něm pracujeme a hledáme nové způsoby, jak to celé ještě vylepšit.

Začněte malými rozhodnutími a probírejte je s kolegy. Jděte na to postupně a uvidíte, že za chvíli budou mít všichni větší motivaci k tomu, aby se vypořádali také s většími výzvami.

Mám-li být upřímný, tahle cesta mi přinesla spoustu výzev a obtíží. Ostatně být mimo svou komfortní zónu je z podstaty nepohodlné. Mohu vám jen poradit, abyste byli připraveni na tyto obtíže a vždy měli na zřeteli svůj cíl. Stojí to za to.

Životní lekce

Nejvíce svobody mi v tomto procesu přinesl moment, který mi důrazně připomněl, že všichni jsme jen lidé. Nemusíme být dokonalí, pokud se dokážeme poučit ze svých chyb.

Když jsme více sami sebou, více autentičtí, zlepší se i naše schopnost být ostatním ku prospěchu. Autenticita každého z nás je jiná a každý z nás má něco jedinečného, co může nabídnout světu.

Když tak teď nad tím přemýšlím, ta lekce, kterou jsem dostal, sahá daleko za hranice překladatelského oboru a vlastně i za hranice podnikání obecně. Platí pro každodenní život, ať už jste kdokoli.

Cílem marketingu je říci „Tohle jsem já, tímhle se zabývám, jak vám mohu pomoci?“

Skutečné štěstí a úspěchy v práci (i v životě) jsou založeny na tom, abyste se nebáli být sami sebou.

Roman Zelenka,

jednatel překladatelské agentury ZELENKA

Naše webové stránky průběžně vylepšujeme tak, aby pro vás byly maximálně přehledné, s čímž nám pomáhají i soubory cookies. Využíváním našich stránek souhlasíte s tím, že cookies takto používáme.

VÍCE INFORMACÍ