Zkvalitníme prezentaci vaší společnosti – pomůžeme vám vytvořit Style guide

Zbyněk Zelenka

30. 6. 2014

Všechny firemní materiály, tj. webové stránky, reklamní tiskoviny, obaly výrobků, návody pro použití výrobků, technické manuály, příručky, odborné články, smlouvy, projekty, výroční zprávy, tiskové zprávy, obchodní korespondence, cenové nabídky aj., by měly být jednotné nejen vizuálně (grafické prvky), ale i jazykově (terminologie, gramatika, stylistika).

Jaká je praxe?

Podle našich zkušeností jsou ve firmách k dispozici většinou jen pravidla pro sjednocení grafických prvků – tzn. pokyny pro grafiky.

Bývají uvedena v manuálu, který se nazývá corporate identity manual (CIM), identity manual, design manual či logo manual. Obsahem jsou pravidla pro správné používání loga, obchodní značky, pro tvorbu inzerátů či billboardů, grafickou podobu webových stránek, obalů výrobků apod.

V mnoha firmách, a to i velmi velkých, ale často chybí
pravidla pro sjednocení textů po jazykové stránce!

Tato chybějící pravidla se nazývají „style guide“ (pro tvorbu textů ve zdrojovém jazyce) nebo „style guide pro překladatele“ (pokyny pro jazykové sjednocení v překládaném jazyce).

Pokud tyto manuály chybí, pak:

• je obtížné dosáhnout jednotné terminologie a stylistiky ve všech firemních dokumentech – a následně samozřejmě i v překladech do dalších jazyků,
• dochází ke zbytečnému prodlužování doby potřebné pro zhotovení firemní dokumentace a také její přeložení do cizích jazyků,
• jsou vynakládány zbytečně finanční prostředky na opravy a revize textů.

Co by mělo být součástí style guide pro tvorbu dokumentace ve zdrojovém jazyce?

Měla by to být:

1. pravidla pro používání firemní/oborové terminologie ve zdrojovém jazyce, tzn. terminologický slovník (může být i výkladový), terminologická databáze, glosář a seznam zkratek,
2. pravopisná a stylistická pravidla pro zdrojový jazyk, tzn. všeobecná gramatická a stylistická pravidla pro spisovný jazyk – obvykle odkaz na obecně platná pravidla,
3. speciální firemní/oborová pravidla (pravopisná nebo stylistická pro zdrojový jazyk), která se od těch obecně platných mohou odlišovat – zejména podle cílového čtenáře.

Právě tato speciální firemní pravidla (pro stylistiku i pro terminologii) bývají hlavním problémem – v případě, že nejsou zpracována a předána k používání tvůrcům firemní dokumentace. Nejčastěji je potřebují marketingová a dokumentační oddělení, která vytvářejí materiály pro zákazníky a obchodní partnery. Zde vznikají materiály, které vytvářejí povědomí o firmě a jsou základním předpokladem pro obchodní úspěšnost.

Pokud vaše firma působí na zahraničních trzích, potom je žádoucí mít firemní dokumenty terminologicky a stylisticky jednotné i v cizích jazycích.

Je samozřejmé, že nejprve musejí být terminologicky a stylisticky jednotné zdrojové texty, tzn. ty texty, ze kterých se překlady provádějí.

Proto je důležité mít nejen style guide pro tvorbu zdrojových dokumentů, ale také speciální style guide pro překladatele.

Každý překládaný jazyk má svá vlastní obecná gramatická a stylistická pravidla, na která stačí obvykle odkázat. Má ale také některá méně obvyklá pravidla, na která je vhodné speciálně upozornit. Každá firma nebo obor má svoje vlastní výrazy, fráze či stylistiku – vše specifické nejen pro zdrojový jazyk, ale také pro každý překládaný jazyk. A to je jádro problému.

Pro každý překládaný jazyk by měl existovat manuál s popisem těch specifických pravidel, o kterých překladatel nemůže mít žádné informace – i když daný jazyk perfektně ovládá.

Překlad, který provede naprosto profesionálně, nemusí být v souladu s požadavky zákazníka.

Co by měl tedy takový manuál čili „style guide pro překladatele“ konkrétně obsahovat?

Nejdůležitější součásti jsou tyto:

1. Pravidla pro používání firemní / oborové terminologie ve zdrojovém a také v překládaném jazyce, tzn.:
   - terminologický slovník / terminologická databáze odborných nebo neobvyklých výrazů, které jsou pro danou firmu specifické (dvou - nebo vícejazyčný),
   - překladová paměť, tedy věty ve zdrojovém a cílovém jazyce, které již jednou byly přeloženy a jsou zákazníkem odsouhlaseny – základ pro budoucí finanční a časové úspory při překládání,
   - glosář, tedy výkladový slovník se speciální terminologií – může být i s překladem,
   - seznam speciálních nebo méně obvyklých zkratek a jejich vysvětlení.
2. Odkaz na pravopisná a stylistická pravidla pro překládaný jazyk, tzn. na všeobecná gramatická a stylistická pravidla pro spisovný jazyk. Je důležité například stanovit, která verze spisovného jazyka se má při překladu použít, například zda britskou, či americkou angličtinu apod.
3. Speciální firemní / oborové pokyny pro stylistiku v překládaném jazyce – zejména podle účelu použití, tedy podle čtenáře, kterému je text určen
   Příklady: Má se cílovému čtenáři tykat, nebo vykat? Má být styl pochopitelný pro laika, nebo pro vědeckého pracovníka? Má být styl formální, žertovný, nebo sarkastický? Má se více používat trpný, nebo činný rod? Atd. atd.

Je samozřejmé, že překladatel (nebo agentura) musí mít rovněž pokyny pro grafickou úpravu přeloženého dokumentu. U běžných textů není obvykle nutné mít k dispozici celý design manual. Většinou stačí pokyny pro typ a velikost písma, popisky k obrázkům apod., nebo pokyn, že formátování má být přesně stejné, jako je u zdrojového textu.

Čas, který strávíte nad vytvořením style guidů, se vám bohatě vyplatí, protože nebudete muset tak často provádět opravy a úpravy přeložených dokumentů kvůli nejednotné terminologii nebo stylistice.